TripTip.cz - Nejlepší tipy pro cestování po Česku

 
Budapešť – místo k zasnoubení

Budapešť – místo k zasnoubení

"Máš příští víkend volno?" Tak zněla věta, kterou na mě vybafl Dejv do telefonu hned po ránu."Jestli máš, teď hned koupím jízdenky a jedeme na výlet."

Dejv je spontánní člověk a ne nebere jako odpověď. A tak jsme v pátek pozdě večer sedli v Praze na autobus a vyrazili směr Budapešť…

Nebyli bychom to my dva, kdybychom měli jeden výlet bez problému. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Někde uprostřed D1 se začal z busu valit černý dým. Nejprve řidič usoudil, že o nic nejde, avšak po dalších pár metrech to zapíchl na benzínce, kde jsme čekali uprostřed noci na náhradní vůz.

Budapešťské nádraží Kelenfőld jsme spatřili sice o dvě hodiny později, než jsme původně měli, ale přesto v brzkých ranních hodinách. Nejdříve jsme byli oba ztraceni a zápasili s automatem na jízdenky, avšak během chvilky jsme je drželi v ruce a pokračovali v cestě. Cílová stanice Szent Gellért tér… Vystupovali jsme po schodech z podzemí metra a před námi se odkrývala obrovská budova lázeňského hotelu Gellért, která mi zprvu připadala, jak vytesaná do bílého kamene. Naše kroky pokračovaly vzhůru na Gellértovu horu, na jejímž vrcholu se tyčí Citadela. Pevnost v čele se sochou Svobody. Bronzová bohyně Niké držící palmovou ratolest. Odsud je výhled na celou Budapešť a řeku Dunaj, tiše plynoucí pod onou horou. Pro mě se toto místo stalo nezapomenutelným ve chvíli, kdy Dejv poklekl a požádal mě o ruku. Svědky nám bylo pár lidí, přihlížejících mlčky tomuto dění.. A já nečekajícně zaskočena, jsem bez přemýšlení souhlasila , ačkoli jsem si v první moment myslela, že to je další z jeho vtípků..

Pokračovali jsme dolů směrem k Dunaji a dále k Budínskému hradu. Hrad sám o sobě je krásný, až na paneláková okna, která tam jistě umístili nějací soudruzi, nevážící si svých předků a historických hodnot. Tady jsem byla zklamaná i ze zahrad. Žádné květiny, žádné ozdobné keře. Jen travnaté plochy a zdi. Už nám nezbývalo moc času. Den se přehoupl přes poledne neuvěřitelně rychle a nás přepadla šílená chuť na kávu a tak jsme zašli do úžásné kavárny, kousek od našeho dalšího vytyčeného místa na mapě, jímž byl Matyášův chrám. Tam jsme si kilometrovou frontu na vstupenky nevystáli. Avšak Rybářská bašta nám za to byla kompenzací. Rozložitá stavba na úpatí kopce s několika schodišti a věžičkami mě neskutečně nadchla. Z vrchních věžiček byl vidět Markétin ostrov, na němž je Zoo, vodárenská věž, japonská zahrada a hudební fontána. Tam jsme se dostali přes Markétin most. To už nás bolely nohy a rozhodli jsme se usadit na lavičku u fontány, což se zdálo nemožné a tak jsme započali boj s ostatními lidmi ” Kdo dřív doběhne, ten si sedne”. Předem prohraný závod jsme vzdali a sedli si na patník a sledovali dění kolem sebe. Dejv dostal další ze svých cvaklých nápadů. Uvelebili jsme se v relaxačním křesle a i přes můj prvotní nesouhlas vyndal z batohu cestovní polštářky, pořídili jsme selfie a poslali jsme domů pozdrav z naší nové ložnice. Odpočívali jsme dlouho… Hodně dlouho… Bylo nám jasné, že další historické monumenty budeme muset z časových důvodů zredukovat.

Posledním zastavením byl parlament. Tam jsme dorazili se západem slunce. Nejkrásnější budova jakou jsem v životě viděla. Tajil se mi dech , když jsem k ní vzhlížela z břehu Dunaje. A to byl snad jediný moment, kdy ztichl i Dejv. Na druhém břehu sluníčko zapadalo nad všemi památkami, které jsme prošli. Odráželo se na řece a parlamentu vdechlo ještě krásnější tvář.
Věděli jsme, že nestihneme zajít ani k synagoze. Hladoví a unavení jsme sledovali, jak se začala rozsvěcet všechna ta historická krása… Lampy, mosty, budovy.. Krásnější a romantičtější místo jsem v životě neviděla. Noční Budapešť má nepřekonatelné kouzlo. To už jsme ale opět spěchali na metro směr nádráží Kellenfold, abychom stihli náš noční zpáteční odjezd.

Vyčerpaně jsme se usadili na sedačky v autobuse a těšili se na to, až se rozjedeme a steward nám přinese vytouženou horkou čokoládu. Oba si pamatujeme jen to usazení a pak až zastávku v Bratislavě, kde mě můj milý celý zmatený vzbudil s tím, že vystupujeme. Do Prahy jsme dorazili brzy ráno, Zašli na snídani do mekáče, kde jsme už plánovali náš další cíl.

Když se mě tehdy Dejv zeptal, jestli s ním pojedu, myslela jsem , že to bude jen další ,,road trip” jako vždy. Pro mě se toto stalo jednou z nejkrásnějších vzpomínek v životě. Pokud se někdo z vás vydá po našich stopách, určitě si zažijte Budapešť po setmění a vzpomeňte si na Citadele, že někde tam, v kopcích pod vámi, se z nás stali snoubenci…

Diskuse()

  1. Jája

    Jája

    autor článku

    Jsem věčně hladová žena, která si klidně vezme i ponožky v létě! Umím se smát nahlas a jsem pro každou špatnost! A mám v hlavě zase nějaký nový nápad...