Výlety

Drážďany 2019 – Není to jen Primark a adventní čas

V závěru srpna jsme se vydali na výlet k našim německým sousedům. Primárním cílem byly památky, ale neodolali jsme ani oblíbené Prager Straße a Primarku!

Tentokrát jsme jako dopravní prostředek zvolili autobus. Přímé spojení z Teplic až do Drážďan. Vcelku příjemný autobus, který nás přes Altenberg a Dippoldiswalde zavezl až k hlavnímu nádraží v Drážďanech.

Cestu jsme si užívali o to víc, protože nikdo z nás nemusel řídit. Na hranicích jsme obdivovali krásnou přírodu Krušných hor. Ještě jsme stihli projít i celní hlídkou, která nám zkontrolovala občanské průkazy, a mohli jsme v klidu pokračovat dál. Po cestě jsme byli celkem rádi, že jsme vystoupili. Lehce polámaní, ale natěšení na toto úžasně pulzující město. Kolem hlavního nádraží nikdy nezažijete prázdno. Právě naopak, lidé proudí ze všech stran a vy jen uhýbáte. Pokud uhýbáte!

Prošli jsme nádražím a vyšli na Prager Straße. Hlavní ulice, která spojuje centrum s nádražím. Procházeli jsme brzy ráno, takže fontány a některé pouliční umělce jsme ještě nepotkávali. V tuto raní dobu objevíte krásu tohoto velkoměsta. Je zde klid a vládne všeobecná pohoda. Postupně jsme se procházeli uličkami, až jsme dorazili na náměstí Altmarkt. Na tomto náměstí se téměř pořád něco děje. Nejdůležitější chvíle toto náměstí zažívá v zimě – v adventním období, kdy zde naleznete jeden z nejstarších vánočních trhů.

Z Altmarktu vedly naše další kroky na místní část pojmenovanou jako Innere Stadt (vnitřní město). Obdivovali jsme architektonické skvosty Drážďan. Nechyběla místa jako Schloßstraße, pochopitelně úžasný podchod, kterým jsme se dostali na Schloßplatz – náměstí, které před námi otevřelo výhled do širokého okolí. Nechyběly terasy umístěné přímo před řekou Labe, která městem protéká. Nám to však nedalo a kromě Terrassengasse a Brühlsche Gasse jsme nemohli vynechat ani Augustusbricke. To je ten velký most, který vás zavede ze staré části Drážďan do „Nového města“. Zde už však žádné velké památky nečekejte. My jsme našli ještě jednoho pozlaceného koňe a muzeum s fontáznou před ním. Jen spíš pocítíte ten obrovský klid od centra zamořeného turisty.

Hlad byl naším největším popoháněčem a tak jsme cestu přes most absolvovali zpět. Ještě jsme se stihli zastavit u pomníku Hofnarra Josepha Fröhlicha nedaleko místního amfiteátru – kousek od Labe. Jistě zde zažijete večer spoustu romantických chvilek. Děje se zde mnoho kulturních akcí. Jak už jsem psal, hlad nás popoháněl zpět do centra. A díky tomu se nám podařilo projít i zbytek památek, které jsme chtěli vidět.

Všichni horkem znavení jsme procházeli rozpáleným drážďanským centrem. Kousek za mostem, který v době naší návštěvy procházel opravou, jsme narazili na katedrálu Nejsvětější Trojice. Na tu nejlépe uvidíte, pokud si vylezete naproti, na terasu, ke které vedlo mnoho schodů. Celá katedrála se vám nabídne jako na podnose. Odsud, kolem Drážďanského hradu, dorazíte na největší a nejnavštěvovanější místo celých Drážďan. Zwinger.

Ten původní byl vystavěn už v roce 1711, avšak díky bombardování v druhé světové válce utrpěl mnohá zranění. Svou předválečnou podobu však získal až v roce 1963. Na co si zde dávat pozor? Snad jen na turisty. Jestli zde čekáte skvělý „fotoflek“, který by vám nabídl nějaké príma místečko k focení, tak na to rychle zapomeňte. Turista, kam se podíváš!

Přes všechny tyto davy jsme toho stihli poměrně hodně. Jedno svatební focení, při kterém neměla nevěsta nouzi o fotografy. Nešlo však o žádné „paparazzi“, jak se mnozí domnívají, nýbrž čumily – turisty. Nejsem schopný vám říct, kdy se na toto místo vypravit, abyste opravdu měli klid. Snad pozdě večer, případně velmi brzy ráno, kdy ještě město spí.

Na závěr naší německé výpravy jsme ze Zwingeru vyšli po mostě pojmenovaném Wallgrabenbrücke. A hned před tímto mostem na nás čekala možnost nasednout na vyhlídkový autobus, který turistické řádění přiblíží ještě více z blízka. Ještě kousek nám zbýval, než jsme došli na Postplatz, kde na nás pěkně vykukovalo velké ruské kolo, které zaručeně každého zláká na projížďku! Za necelé dvě stovky na osobu můžete vidět celé město jako na dlani. Svou výškou vám totiž kolo nabídne výhled vskutku úžasný. A na noční Drážďany musí být výhled ještě krásnější!

Ještě chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali z uliček. Naštěstí se nám to povedlo a z turisty narvaného centra jsme se vydali do Primarku, který se stal dalším lákadlem na naší cestě do Německa. A protože únava už gradovala a hlad také, tak jsme to rovnou z obchodního centra zaparkovali na Prager Straße, kde naleznete malé kiosky s jídlem. My narazili na ten správný, neboť jsme si dopřáli výborný kebab! A ještě dnes po té dlouhé době musím říct, že s takovou rychlostí a vcelku příjemným vystupováním obsluhovat tu obrovskou masu lidí, kteří se spolu s námi před kiosek nacpali, to si žádá víc, než metál za trpělivost! Myslím, že kdokoli z nás by bouchnul při prvním otravném zákazníkovi, a že jich tam bylo!

Německo jako takové je zemí, která je na vysoké úrovni. A i když jsou Drážďany jen za „kopečkem“, jsou prostě úplně jinde. Je zde opravdu patrný vliv západní kultury. A my se sem rádi vracíme. Za pár týdnů se sem vrátíme znovu!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!