Výlety

Josefodolská přehrada 2019 – Přes Královku až k přehradě, kde o pády není nouze

Parný letní víkend bychom nemohli strávit jinak, než opět někde v naší krásné republice. Tentokrát jsme si vzali na mušku Jizerské hory a jeden z velkých cílů – přehradu Josefův Důl.

Projeli jsme okrajově přes Liberec, zamířili na Bedřichov. Řeknu Vám v tomhle období zaparkovat na Bedřichově tak, aby to nezruinovalo Vaši peněženku – naprosto nemožné. A to se to má ještě více zdražovat! My však byli chytřejší, a navigace – myšleno strejda Martin – nám poradila dojet až k rozhledně Královka. Zde je klasické hlídané parkoviště. Necháte tady stovku za auto, ale máte klid na celý den.

Jak jsme se všichni vysoukali z aut, pobrali naši batožinu, mohli jsme konečně vyrazit. Plni elánu jsme mířili po zelené (nejde o alkohol!!!), než jsme došli na Naučnou stezku Hrabětické louky. Tu jsme však za chvíli opouštěli a po pár krocích u jsme stáli před Prezidentskou chatou. Před chatou bylo připravené příjemné posezení na kládách kolem ohniště. Kolem najdete i jinou zábavu. Třeba pařezy, do kterých jsou vyřezány obličeje – naštěstí ne naše.

Po krátké pauze jsme se posbírali a naše kroky směřovaly směrem dolů k přehradě. Tentokrát už po neznačné stezce, která byla tvořena klasickou asfaltkou. Nohy dostaly pekelně zabrat, ale aspoň bylo jasné, že se neztratíme! Loudavým korkem jsme došli až na rozcestí u Jablonecké chaty. Pak už jen pořádný sešup rovnou k přehradě. Po téměř třech kilometrech jsme dorazili k vodní nádrži Josefův důl. Vypadalo to tu jako u moře. Nikde ani mráček, a hladina se jen lehce vlnila. Prostě naprostá idylka. Na hrázi jsme stihli ještě udělat každý nějakou šklebu (myšleno ksichtík), abychom na společné fotce vypadali prostě skvěle!

Další kroky vedly k místnímu kameni s pamětní deskou vodního díla Josefův Důl. Na samotném místě je uděláno další příjemné posezení. Toto místo, kromě toho, že patří neodmyslitelně k místní přehradě, se do TripTipácké historie zapíše také jedním neskutečným „vozembouchem“. Nebyl by to výlet, aby se nepovedlo něco, na co se jen tak nezapomíná. V tu chvíli nejmladší členka naší početné výpravy – Markétka – totiž přehlédla, že zde ze země vystupují kořeny stromů, a jak si to štrádovala k ceduli s informacemi o vodním díle, natáhla se, jak široká, tak dlouhá přímo před cedulí! Ještě před pádem bylo slyšet jen takové obyčejné zašustění a pak jen z ničeho nic, dutá rána.  Duchapřítomně jsme všichni zareagovali, poskytli první pomoc Markétce s k lehkým škrábancem na noze. Naštěstí žádné závažné zranění. Odpočinuli jsme si a mohli jsme pokračovat dál.

Přešli jsme i druhou půlku hráze – mimochodem všimli jste si někdy, že hráz na této přehradě je lomená do tvaru L? Kousek za hrází najedete skalní útvar, u kterého dle našeho zjištění měla být „keška“. I přes bedlivé pátrání s jinou skupinou turistů jsme tuto „kešku“ nenašli. Kdo ví! Třeba už tam ani nebyla. Nicméně k tomuto výletu to přidalo na akčnosti a mohli jsme si „málem“ zapsat další objevenou „kešku“. Místo „kešky“ jsme našli kousek za dalším rozcestí Hluboký potok, ke kterému se dalo dostat přes lesní pěšinku. Jen někteří z nás došli až sem, aby si zde mohli zchladit hlavu. Ne, že bychom měli nervy, ale Evča neodolala studenému prameni. Po svlažení se, jsme mohli vyrazit zpět.

Postupně jsme se vraceli stejnou cestou až k rozcestí u hráze, kde se před námi nacházela lesní pěšina – za ta léta vyšlapaná turisty, kteří, stejně jako my, si chtěli zkrátit cestu zpět na Královku. Zarostlou pěšinou jsme se vyškrábali až k Jablonecké chatě. Strejda Martin se Šmakuládou ještě stihli jeden divoký tanec ala kláda. Vzniklo zde pár krásných rodinných fotograií. Odsud jsme se vydali po asfaltové cestě až k rozcestí směrem na Hrabětice. Aby toho nebylo na tomto výletě málo, tak jsme si rozhodli naši cestu střihnout přes přípravu svatebního oltáře na zelené ploše před chatou Tesankou. No co už! Naštěstí zde bylo jen několik hostů, kteří nejspíš celou svatbu teprve připravovali. Pevně v to doufáme!

Po cestě nazpět k parkovišti u rozhledny Královka už jsme postupovali pouze kupředu po naučné stezce Hrabětické louky.

Dalo by se říct, že ve své podstatě to byl parádní výlet! Bilance – jedna zraněná účastnice výletu, a jedna málem zbabraná svatba. Suma sumárum, vše v naprostém pořádku a na naše zážitky v podstatě úplná nuda!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!