Výlety

Kostomlaty pod Milešovkou 2020 – Dvakrát mimo značku a jednou do pořádného kopce

Už ze samotného názvu dnešního povídání je jasné, že to nebyla žádná hračka. Tato krátká výprava nám dala zabrat!

Počasí nádherné, a když už do těch našich luhů a hájů můžeme a nemusíme tam nosit roušky, tak jsme neváhali ani minutu a už jsme tam byli!

Přijeli jsme do Kostomlat pod Milešovkou. Auto jsme tentokrát zaparkovali u místní základní školy. Pohodové místo, které bylo hezky schované ve stínku. Dejv samozřejmě opět zaperlil při parkování. Původní plán byl jasný – zaparkovat na tom obrovském parkovišti u zdejšího komunitního centra. No co už, jedna šikovně postavená dopravní značka to prostě zhatila. Jen mimochodem, opravdu stály pěkně blbě vedle sebe (ještě teď se tomu směju).

Ještě lehčí batůžky na záda a můžeme vyrazit. Od školy jsme sešli až na křižovatku, kde jsme se úspěšně napojili na zelenou turistickou značku. Po té jsme se měli přesunout téměř pod hrad Sukoslav, jak je nepřesně nazývána zřícenina hradu Kostomlaty. Jenže, co štěstí nechtělo, zelená se prostě nekonala.

 

Za to se konal kopec, který nás měl odstavit hned na začátku. Pěkně jsme se zapotili. Jeden kopec jsme zvládli, ale od posledních zaparkovaných aut už uběhlo nějakých pár metrů naší trasy a zelená značka nikde. To je první bod, kde jsme opět sešli z cesty – znovu podotýkám, pouze z cesty turistické! Místo toho jsme potkali skupinku „koňáků“, kteří se projížděli touto krásnou romantickou krajinou. Jednu výhodu to mělo, došli jsme na malé rozcestí, kde jsme si mohli vybrat ze tří cest. My si vybrali tu prostřední, byla nám nejvíc sympatická a hlavně nebylo na ní tak prudké stoupání. Druhé za sebou už bychom opravdu nezvládli.

Šlo to dobře! Zanedlouho už jsme stáli na nám velmi dobře známém místě. Bylo to to místo, které loni v zimním období pokřtil strejda Martin svým dodnes legendárním „Kostomlatským vozembouchem“. Jedna věc se tomuto místu upřít nedá, v současném jarním počasí je to tu obrostlé ze všech stran a je tu krásně.

Ještě kousek nám zbýval na rozcestí a mohli jsme si odpočinout. Nabrali jsme zde pod přístřeškem sílu, doplnili energii – na pomoc nám přišly i brambůrky. Jaké barbarství při pěší turistice! Zvláštní! Nikdo neprotestoval. Ještě chvíli jsme si poseděli a už jsme vyráželi dál. Přece jen byl před námi ještě pěkný kousek cesty.

Pohodlná cesta nás přivedla až k malému rybníčku, který se nacházel cestou po Naučné stezce Březina (Kostomlaty). Kousek od rybníčku potom tekl potok, který tam snad ani netekl, jak málo bylo vody. Kdybyste chtěli na večer u rybníčku posedět, není problém! Je zde i přístřešek s posezením. Na mapě ho však budete hledat velmi těžko. A kromě pěkného místa, tímto to příjemné na nějakou chvíli skončilo.

KOPEC JAKO PRASE! S prominutím, to nelze jinak napsat! Byli jsme tři, ale při nadávání na kopec to vypadalo, že je nás nejmíň deset. No samozřejmě, že jsme kopec vyšli. Popoháněla nás ta touha jít pak celou dobu už jen z kopce. A to se nám splnilo. Tento nepříjemný kousek naší vytyčené trasy byl za námi a další rozcestí i s přístřeškem před námi. Napojili jsme se na modrou turistickou značku, která nás zavedla až na rozcestí u Velké Jedle. Tady jsme původně chtěli posedět, ale nakonec jsme pokračovali dál, abychom neztratili získané tempo. Že by ten kopec nakonec přece jen k něčemu byl?

A nyní nás čekala cesta dolů zpět do Kostomlat. Vydali jsme se po cyklotrase č. 231, ne však až do konce, jen kousek. Opět jsme sešli z cesty na lesní pěšinu, která sice není turistickou trasou, ale o to větší dobrodružství to bylo. Klacky kam se podíváš, listí ještě z předešlých pěti let. I přesto však toto prostředí dýchlo úžasnou atmosférou, a rádi se sem vrátíme. Mihli jsme se kolem bodu nazývaného Pařez, ale ten skrze hustotu stromů nebyl vidět. Pařezů jako takových však bylo všude dostatek.

Zanedlouho už jsme stáli na vršku, ze kterého bylo vidět krásně jak na zříceninu hradu Kostomlaty, tak na celou obec. Krása! Počasí to vše ještě podtrhnulo. A k tomu všemu se nám před očima pásl krásný tažný kůň. No co dodat. Krásná procházka, která posloužila při volném dni jako perfektní aktivní odpočinek.

A na závěr jen dodám, že doma krásu naší země nepoznáte. I proto stále razím heslo, žijte teď a tady! Tak zase u příštího výletu ahoj!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!