Výlety

Kostomlaty pod Milešovkou, v hlavní roli Strejda Martin

Strejda Martin přijel v sobotu na návštěvu. Spíš přijel zkontrolovat svojí dceru Marťu, která u nás trávila víkend. Dali jsme si všichni oběd, na kterém jsem si dala obzvlášť záležet, a tu u stolu se zrodil nápad vyjet do Kostomlat na zříceninu hradu, který je mylně nazýván také jako Sukoslav. Hrad od původních majitelů, pánů z Rýzmburka, koupil v roce 1335 markrabě moravský, budoucí český král Karel IV.

Sobotní odpoledne zavánělo jarem, slunce krásně svítilo a hřálo. Tentokrát jsme se přemisťovali auty, bylo to rychlejší a s těmi plnými břichy jednodušší. Naše Beruška ten kopec přeci jenom vyjela, i když jsme si nejprve mysleli, že nás bude muset někdo vytlačit nahoru. Kdesi v serpentinách jsme sjeli ze silnice na polní cestu a zaparkovali pod zříceninou na jakémsi provizorním parkovišti na Rozcestí U rybníčků. Odsud jsme se vydali po zelené vzhůru k cíli. Naše osmičlenná výprava byla opět skvěle naladěná, obzvlášť strejda Martin. Ten posledních pár týdnů neskutečně perlí. A já mám při psaní tohoto článku pocit, že tohle bude článek spíš o něm než o té „zřícenině“, která se nám tyčila nad hlavami. Tady na začátku, ještě nikdo netušil, jakou legraci zažijeme a že místo, na které jsme se šplhali, bude pro všechny druhořadé. A v hlavní roli bude smích v čele právě se strejdou Martinem. V jeden okamžik ho napadlo udělat si srandu z Davida a podrobně s ním zkoumal dno pet lahve. Prý tam razí znak příchutě limonády. David láhev podrobně zkoumal a Martin s Evičkou se mu pěkně nahlas vysmáli. Náš Jablíčkář Šmakuláda Pavel točil právě svojí znuděnou sestru Káju a tenhle neskutečný smích zachytil na video.

Cesta vzhůru byla strmá, protože jsme si jí zkrátili a lezli do kopce přímo vzhůru a drali se mezi keři a stromy. Vyhýbali jsme se tak cestě, kterou místy pokrýval led. Všichni navlečení ještě do zimních bund se u vrcholu skoro plazili po čtyřech. Strejda Martin omluvně konstatoval, že se zadýchal, protože dlouho nikde nebyl. Co mám říkat já, když jsem přibrala za posledního půl roku šest kilo.

Les, který se kolem nás rozprostíral, byl plný různých druhů stromů s cedulkami s názvem a krátkým popisem. Majestátní zřícenina nás všechny překvapila a budila respekt už od cesty. Ať už jí tu postavil ten či ten, to místo je magické a vstupní brána láká vejít do hradu na „nádvoří“. Tam mě zamrzelo, že ještě není sezona a je zavřená jak rozhledna, tak krčma. Kousek za krčmou je nainstalovaný audiostánek, který vám ve třech jazycích převypráví historii hradu. U něj se pozastavil náš jazykový znalec David a poslechl si všechny tři nahrávky. Uprostřed nádvoří na zvýšeném místě si opékal buřty zřejmě manželský pár a strejda Martin jim se závistí v očích popřál dobrou chuť. Nejspíš si všimli, jak mu tečou sliny z koutků pusy a jeden mu nabídli s tím, že je navíc. S velkým díky odmítl, protože mu přišlo nefér, že by se nacpal jen on a my ostatní bychom pak slintali taky.

Každý z nás tu pořídil několik málo fotek a posunuli jsme se dál za zábranu, kam se asi nesmělo. Někdo z nás jí přelezl, někdo podlezl a youtuberka Mája se prostě vešla mezi zábranu a kamennou zeď. Tahle holka je průsvitná jak papír. Strejda Martin se jí pokusil nejprve podlézt, ale jeho postava ala Arnold Schwarzenegger, se pod zábranu prostě nevešla a tak si to rozmyslel a přelezl jí stejně jako David. Nejprve ovšem zkontroloval pevnost jejího zakotvení.
Kde byl východ a kde západ vám nepovím, ale výhled z tohoto místa byl úžasný. Udělali jsme si tu pár skupinových fotek a pomalu se vraceli zpět. Ten nejkrásnější výhled se nám rozprostřel až nakonec. Úchvatný pohled na Komáří vížku a celkově na Krušné hory, Teplice a okolní obce k nezaplacení.

Než Evička napsala do návštěvní knihy svoje aktuální dojmy, Strejda Martin stihl převyprávět historku o našem autě v základní verzi a neskutečně se tím bavil. Tahle historka nikdy nezklame a pobaví všechny. A někteří lidé jí dokonce svým převyprávěním posílají dál.

Historka se s námi vlekla i na vyhlídku v opačném směru. Strejda Martin nasával atmosféru severních Čech. Připadal mi jako praotec, který právě vystoupil na Říp. Jasně podotkl, že kdo bude zlobit, půjde na Komáří vížku, která byla v dálce vidět, pěšky!

Zpátky dolů jsme se vraceli po cestě. Ten krpál, který jsme absolvovali nahoru, už nikdo opačným směrem zdolávat nechtěl. Stačil by jeden špatný krok a váleli bychom sudy až k autům. Sice jsme se vyhnuli tomuto scénáři, ale čekala nás groteska, jakou svět neviděl. V hlavní roli opět Strejda Martin. Hnal se dolů střemhlav a zapomněl, že za zatáčkou je cesta pokryta ledem. Tempo, které nasadil, bylo vražedné a ve vší rychlosti vběhl na zledovatělou plochu, která využila zákonu přitažlivosti, a najednou jí objímal, jak široký, tak dlouhý. V jediném okamžiku jsme jen zahlédli, jak letěli nohy do vzduchu. Všichni jsme nejdřív zkoprněli a poté vybouchli v záchvat smíchu. Strejda Martin nezklamal!

Pochroumaný se pomalu, ale jistě škrábal ze země. Bolest na sobě nedal znát a hrdě pokračoval cupitvaým krokem po zledovatělé krustě až do konce. Mezitím mu stihla z kapsy vypadnout celá občanská povinnost. Peněženka, mobil, klíče od auta. Jako správná turistická výprava jsme huronský smích nemohli zadržet. Hned další pohled směřoval na opravdovou zimní výbavu v podobě tenisek s neskutečně hladkou podrážkou.
Zbývalo už jen posledních pár metrů k autům. Tyto metry sloužily k dozvuku a bolestivým nářkům. Celková bilance byla vskutku zajímavá. Jeden namlácený strejda Martin, jedna roztržená větrovka, a 7 poškozených bránic od smíchu. Závěrem snad stojí ještě za to zmínit, že i přes tento velkolepý držkopád šlo o jeden z neplánovaných a velmi povedených výletů.

Autor článku
Jája

Jsem věčně hladová žena, která si klidně vezme i ponožky v létě! Umím se smát nahlas a jsem pro každou špatnost! A mám v hlavě zase nějaký nový nápad...

Mohlo by vás zajímat!