Výlety

Krkonoše 2019 – Den č. 3: Kotelní jámy bez kotelníka a Pašerácká stezka bez pašeráků

Ráno bylo krásně, sluníčko už se nenechalo zahanbit jako předešlý den. Celá expedice byla poměrně brzy vzhůru. Čekala nás další etapa - k Velké a malé kotelní jámě a samozřejmě Pašerácká stezku.

Netrvalo dlouho a už jsme stáli na autobusové zastávce u bývalého hostince v Dolní Rokytnici. Ještě poslední kontrola všech účastníků. A hle! Jarda, Důša a jejich dvě děti Štěpánka a Tonda! Náš expediční tým se rozrostl o čtyři členy, a to za jedinou noc, plus jeden kočárek, který, jak jsme záhy zjistili, vlastně vůbec nebyl potřeba.

Jeli jsme jen chvíli. Čekalo nás ještě jedno přesednutí v Horní Rokytnici. Tady se nám podařilo ušetřit ještě pár minut, a Evča stihla vybrat zdejší krám! Hned byl o tyčinku lehčí! Tomu říkám opovážlivost! Ale jako správná expedice, jsme jí tento otřesný čin schvalovali! Sil bude třeba!

Poskládali jsme se do autobusu, a vyrazili vstříc horám, které se kolem nás rozprostíraly. Cesta tentokrát působila mnohem kratším dojmem, než před rokem, kdy jsme tudy projížděli! Ještě Horní Mísečky, Zlaté návrší a už se před námi otevíral nekonečný horizont a nám všem známá Vrbatova bouda!

Víte, dovolím si být trochu sentimentální. Byl to strašně dobrý pocit vystoupit z autobusu, nadechnout se a vědět, že je kolem vás ta správná parta lidí. Tyto chvíle jsou vždy to nejlepší z celého výletu. Aby to však nevypadalo, že jezdíme jen kvůli této partě, vraťme se k Vrbatově boudě.

Odsud jsme se totiž vydali kolem mohyly Hanče a Vrbaty, ale ne po červené k Pančavě jako loni, nýbrž po zelené, kde naše kroky jasně směřovaly k Velké a malé kotelní jámě! Všechna ta krása, a neskutečná hloubka pod námi byla o to víc umocněna, když se nám podařilo vylézt na vyčnívající skaliska, abychom měli ještě lepší výhled. Poháněl nás ten správný adrenalin!

Po adrenalinu přišla studená vlna. Ne v podobě deště, ale pěkně studeným větrem. Ten nás provázel po celou cestu až na Dvoračky. Celou cestu všichni povídali, probírali všechno možné, absolutní odpočinek od starostí běžného, všedního života.

Dorazili jsme na Dvoračky. Z tohoto místa se stává tradiční zastávka při cestě do Krkonoš. I tentokrát jsme se tady dobře „naťápali“. Po vydatném obědu jsme nabrali nový směr. Původně jsme se chtěli projít až na Studenov, avšak z toho sešlo. Nakonec jsme došli na Ručičky, kde to pánské osazenstvo zaparkovalo u dobře vychlazeného Krakonošova piva. Ženy nás pochopitelně následovaly. Na tomto rozcestí je příjemné posezení. My jsme zde načerpávali další síly pro pokračování směrem na Packé boudy.

Na jednu takovou jsme narazili! Byla krásná! Jediná bouda a široko daleko nic, jen lesy. U této boudy se určitě zastavte. Kromě toho, že na nás na všechny vystrčila Štěpánka prdel, zde také zurčí pramen nějaké zdejší vody, kterou z naprosto nezištných důvodů chtěli všichni vyzkoušet. Nám to prostě loni nestačilo, že jsme pili nějakou zelenou břečku, za kterou by se ani vodník nemusel stydět. Naštěstí tuto vodu si všichni pochvalovali! Další místo na naší trase, které lákalo k delšímu zastavení a odpočinutí si.

Před námi však byla ještě dlouhá cesta, a tak jsme se posbírali a razili si cestu dál po žluté značce, až na rozcestí nedaleko Studenova – Kostelní cesta. Na tomto místě jsme narazili na namalovanou desku s legendou o Pašerácké stezce, která tudy prochází.

Dejv teda protestoval, protože chtěl jít delší trasu, a Pašeráckou stezku by klidně oželil! Demokraticky byl přehlasován a následoval zbytek expedice z kopce dolů. Šlo se hezky, polní cestou, která nás zavedla zpět do Rokytnice nad Jizerou, kde celé naše putování začalo.

Byl za námi další pohodový den dovolené, ale už teď, když sedíme v autobuse a vracíme se na chalupu, víme, že zítra nás čeká další putování! Nezastavujeme!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!