Výlety

Krkonoše 2019 – Den č. 4: Harrachovem a hravou stezkou až k vodopádům!

Z postele jsme vylezli o něco později. Auta jsme tentokrát nechali před chalupou a vyrazili jsme na autobusovou zastávku! Naše cesta vedla do Harrachova!

Za necelých 20 minut už jsme vystupovali na Harrachovském autobusovém nádraží a naladěni na pěknou procházku jsme vyrazili směrem k Mumlavě. Původní plán zněl však úplně jinak. Měli jsme se vydat do místního Hornického muzea, které lákalo na místní naleziště různých minerálů. Naštěstí tedy mezi námi nebyl žádný mineralog, který by nutně potřeboval toto vidět.

Martin s Evičkou se tam však nakonec vydali! Když už jsou v Harrachově, tak ať z toho mají i něco víc, než jen Mumlavu. Tady se naše početná skupinka rozdělila a od této chvíle se TripTipáci vydali do dvou různých směrů. Početnější skupina se vydala na zdejší Hravou stezku po stopách lišky, a dvoučlenná posádka mířila do muzea.

Největší zážitek z toho měla Štěpánka, která si Liščí stezku a všemožné překážky pořádně vyzkoušela. A nejen ona! V podstatě každý z nás prolezl alespoň jednou překážkou! Návrat do dětských let si může dovolit každý! Ještě chvíli jsme pročítali nápovědu ke všem vytvořeným překážkám, a přírodním vychytávkám, které údajně v přírodě slouží pro lišky. Spoustu věcí člověk ani netuší!

Po této stezce jsme přišli až k mostu, který vedl přes řeku Mumlavu, která tudy protékala. Je zvláštní, že od vodopádu se síla Mumlavy naprosto vytrácela. My se pohybovali v korytu řeky na kamenech, mezi kterými pouze zlehka proudila řeka. Nečekejte žádnou divokou záležitost! Úžasné místo však ano! Na společné fotografie, které nám jednou budou velkou vzpomínkou, místo jako dělané!

Přešli jsme most a zanedlouho jsme potkali naše dva TripTipáky – Evču a Martina, jak se šourají od Mumlavského vodopádu. Absolutně jsme nechápali, jak mohli muzeum i štolu tak rychle prolítnout. Záhy jsme však zjistili, a to opravdu na vrub organizaci prohlídek, že byli i s několika dalšími zájemci odmítnuti a na prohlídku se již nedostali! Osobně jsem tam nebyl, takže úplně podrobnosti mi nejsou známy, každopádně je to škoda, neboť tento článek spolu s videem mohlo být obohaceno i o tento zážitek!

Vydali jsme se tedy už všichni k Mumlavě. Místo magické, překrásné, dokonce bych se nebál použít slovo perfektní, ale to jen do chvíle, že uvidíte ty obrovské masy lidí, které tudy proudí, vytváří miliony fotografií. Neříkám i my jsme zde fotili, ale pravdou také zůstává, že jsme si na místo přišli odpočinout, nabrat další síly, zrelaxovat se. Toto vám davy turistů prostě nedopřejí. Někteří si toto místo pletou s koupalištěm. Bohužel, i taková je tvář Krkonoš. Takže za mě Mumlavu už dlouho nepotřebuji zažít, a mám ten pocit, že nemluvím jen za sebe.

Ještě chvíli jsme setrvali a naše kroky vedly zpět. Nabrali jsme směr základní tábor.

Dá se říct, že od této chvíle jsme už nevybírali místa, která jsou vyloženě obsazená turisty. O to lákavější byla vidina dalších dní, kdy nám všem bylo jasné, že vyrazíme na místa, kde se budeme moci i ztratit.

A na závěr? Ještě než jsme došli k autobusu, který nás úspěšně dovezl domů, zažila Kájča ten nejlepší trapas z celé Mumlavy. Důša, jak ji všichni známe, dlouho nečekala, a začala dohazovat Kajči zdejší dva „langošáky“. Záměrně jsem je pojmenoval jako langošáky, protože připravovali v malém karavanu rychlé občerstvení. Tohle jsou situace, které se těžko popisují. Ale byly to pro Kajču jistě horké chvilky. Nakonec to dopadlo dobře, Kajča si jich nevšímala a Důša byla ve svém živlu.

Bylo jasné, že dovolená jede na plné obrátky a nějaké občasné mráčky nás nemohou zastavit!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou v životě dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!