Výlety

Nové Město u Mikulova 2020 – Když Krušné hory dávno nejsou krušné

Opět krásné počasí, stále roušky na puse (z praktického hlediska jim začínáme říkat náhubky). Vydáváme se opět do přírody, a doufáme, že nepotkáme ani živáčka. Což se nám úplně nepodařilo.

O cíli naší dnešní cesty jsme moc dlouho nepřemýšleli. Větrná elektrárna v Novém Městě u Mikulova byla jasnou volbou. Ostatně mrkněte na video, pochopíte sami!

Vydali jsme se klikaticemi, přes vám už dobře známou obec Hrob. Odsud přes Mikulov až do Nového Města u Mikulova (v Krušných horách). Nebudete mi věřit, ale měli jsme problém zaparkovat. Odstavné místo u zatáčky bylo narvané. Vyjeli jsme tedy o něco výše k bývalému horskému hotelu Bendlovka. Tento vypadal velmi opuštěně. Restaurace je již nějakou dobu uzavřená. To nám však nevzalo vítr z plachet a my jsme se po „vyložení“ mohli vydat k cíli. Větrné elektrárny jsou totiž vidět již z dálky!

Malou chvíli jsme se drželi červené turistické trasy E3. Moc dlouho nám to nevydrželo a už jsme sešli z cesty mezi domky, která vedla do lesa. Odsud už zbývalo nějakých 300 metrů, a stáli jsme pod větrnými turbínami. Úžasná podívaná. Při pohledu nahoru k obřím „lopatkám“ se tajil dech. A motala se hlava.

Postupně jsme se od turbín vzdalovali, Jája ještě stihla přečíst všechny turistické tabule, které jsme cestou míjeli. O větrné elektrárně v Novém Městě víme úplně vše. Tabule jsou totiž základ! Informace ano?!

Zpět na červenou turistickou značku E3 a může se pokračovat. Ještě pár pohledů směrem k natáčejícím se turbínám a už jsme stáli na dalším rozcestí, které nás opět táhlo na neznačenou cestu. „Panelka“, která vede až ke Grünwaldskému vřesovišti. My jsme však na nejbližším rozcestí narazili na vyježděnou a vyšlapanou pěšinu, kterou jsme se vydali. Takže Grünwaldské vřesoviště snad někdy příště.

Prošli jsme „strašidelným“ místem, kolem objektu, který jakoby z hororu vypadl. O pár metrů dál se nacházelo malé rozcestí, které zdobil novodobý posed, o které se lesáci dobře starají. Umím si představit zimní atmosféru a tiché pozorování zvěře, o kterou zde není nouze. Ne nadarmo se říká, že Krušného hory již dávno nejsou krušné.

Během celé cesty panovala dobrá nálada. Došli jsme s úsměvem a dobrou náladou až na Sklářskou naučnou stezku. Tu stezku, kterou jste spolu s námi, z části, mohli projít už u minulého výletu kolem Vitišky. Po zeleně značeném okruhu jsme došli až na pole, které opět poskytovalo nádherné výhledy na všechny strany. Po celou dobu nám krásně svítilo sluníčko, a to nám nahrálo do karet. Stihli jsme udělat krásnou fotku dalšího posedu, který vypadal opravdu perfektně.

Ještě pár stovek metrů jsme si pochodovali po příjemné ušlapané cestě, než jsme dorazili k horskému Hotelu Ján. Jelikož však stále panoval nouzový stav v souvislosti s koronavirem, občerstvení v podobě dobré polévky, případně nějakého sladkého zákusku se nekonalo. Objekt působil, jak po apokalypse. Tímto dojmem bohužel působila celá obec. Věřím tomu, že v době, kdy bude turistická sezona v plném proudu bez větších omezení, se život na Moldavsko zase vrátí. Alespoň sezonně.

Došli jsme zpět na parkoviště, kde naše cesta začala a mohli jsme se uvelebit a spokojeně jet domů.

Tento výlet byl motivací k rozšíření našich tipů na výlety. Nebude trvat dlouho a sedneme na kola a přineseme vám i nějaké ty cyklotipy! Ale nepředbíhejme. Příště na vás čeká Máchův kraj. Tak ahoj!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!