Výlety

Praha 2019 – Národní technické muzeum

Psal se druhý lednový týden. Počasí venku připomínalo spíš parodii na zimu. A náš tým se opět vydal na cesty.

Naším dnešním cílem se stalo muzeum. Co si budeme nalhávat, při tom počasí venku se dají vymýšlet jen vnitřní aktivity. V celé sestavě jsme se v neděli ráno vypotáceli z postelí, sbalili si sebou jen to nejnutnější a vyrazili na cestu. Pohodlným autobusem z Teplic až do samotné Prahy.

Cesta probíhala poklidně. Všemu nahrávala zarezervovaná „pětka“ vzadu. Za hodinu už jsem stáli na holešovickém nádraží a vyhlíželi první ranní občerstvení. To si neumíte představit, co taková jízda bez „kávičky“ dokáže s naším osazenstvem udělat. No nebudeme si nic nalhávat, to kafe na holešovickém nádraží prostě stojí za starou bačkoru.

Spolu s dětmi jsme nakonec ochutnali snad úplně všechno. Od kávy přes horkou čokoládu. Když jsme u čokolády, jak už je při našem cestováním zvykem, obvykle se pokaždé někdo zas… umaže! Tentokrát to ale nebyla Jája. Byla to totiž Karolína se svou horkou čokoládou a svým světle hnědým kabátem, který se stal neuvěřitelným testovacím kouskem. Kabát vs. čokoláda, 1:0.

Tuto malou nástrahu jsme překonali hravě. Čekal na nás větší zážitek, a ženská polovička našeho týmu si vzala na starosti cvakání lístků v tramvaji. Při sestavě pěti pasažérů si asi umíte představit, že jízdenky netvořili krátký proužek papíru, ale doslova toaletní papír. (jako když si namotáte na dvě řiťky). Po označení všech pěti jízdenek už nám opravdu nic nebránilo v tom dorazit do cíle. Letenské náměstí byla příští zastávka, odsud jen kousek za roh a už se před námi tyčila první ukázka techniky, letadlo zavěšené na budově jako lákadlo pro zbloudilé návštěvníky.

V hale technického muzea byl na můj vkus zastaralý pult, u kterého seděla ještě zastaralejší dáma v letech. Tato dáma však působila velmi mile. Se slovy: „My si vezmeme jednu rodinnou a 2 studentské, ale u druhého studenta nemáme průkaz.“, už jen stačilo zaplatit a milá dáma i s panem hlídačem, který vypadal spíše jako uspávač hadů, nás pustili do prostoru technického muzea za zážitkem. Jája, Markétka, Kája a Pavlík. Čtveřice odvážných, která do tohoto prostoru zavítala už podruhé. Já měl tedy to štěstí, že jsem zde ještě nikdy nebyl.

Jedno rychlé „wécko“ a už jsem vyrazili do největšího výstavního prostoru celého muzea. Hlavní sál, ve kterém na čtyřech patrech kolem dokola naleznete kompletní historii dopravy na našem území. Nechybí první pokusy o jízdní kola, motocykly, lodní a letecké výstřelky své doby. Každý si přišel na své. Markétka si přišla na své o to víc, protože se spolu se mnou rozhodla natáčet téměř každý krok na tomto úžasném výletě.

V dalších částech jsme obdivovali nádhernou historii knihtisku, kdy se vše ještě vytvářelo ručně, a to skládáním jednotlivých částí dokumentu. Důraz se kladlo na správný potisk a bezchybnost. Obdivovali jsme zažloutlý papír, který nás, dá se říct, okouzlil.

Zaujala nás i prohlídka televizního studia, které zde bylo umístěno a to z Kavčích hor. Celé studio bylo k dispozici, dokonce jsme si mohli vyzkoušet jaké to je sedět za stolem a moci moderovat televizní pořad ze studia s klíčovací stěnou za zády. Velkým překvapením byla průvodkyně, která se v tomto „studiu“ nacházela a byla velmi příjemná. Ochotně nám odvyprávěla příběh kamer, a celého vybavení studia, které se sem dostalo s příchodem digitalizace.

Nechyběla výstava architektonických skvostů, na kterých se podíleli významní architekti z celé naší krásné země. S velkým úžasem jsme mohli také omrknout výhled na celou Prahu. Tady jsme se pozastavili nad tím, že vlastně Prahu téměř neznáme. I přesto, že jsme v ní téměř, jako doma! Po dohadech, na jakou kostelní věž to vlastně koukáme, jsme si řekli, že si nebudeme namáhat mozkové závity a pokračovali jsme dál výstavním palácem.

Čekaly na nás překrásné artefakty doby minulé. Sluneční hodiny, které se na našem území vyskytují již od pradávna. Hromady dalekohledů, neskutečně krásných hodinových strojů až po nejmodernější technologie pro zachycování fotografií.

Závěrem výstavy už na nás čekaly pouze nejvíce používané přístroje dob minulých i současných v podobě domácích spotřebičů. Od nejstarších vysavačů a praček, které dělaly víc rámusu, než kterýkoli důlní nakladač, až po ty nejmodernější technologie, které nám dnešní život velice usnadňují.

Suma sumárum, sečteno a podtrženo. Byl za námi další velmi povedený den, který jsme strávili získáváním informací, vracením se do minulosti a užívání si všech těch výdobytků, které nám život od samého začátku vždy jen zpříjemňovaly.

A jak dopadli naši hlavní protagonisté Kajča, Pája a Markétka? Tak ti odpadli! Již v průběhu výstavy na ně padla nejtěžší nemoc zvaná Moribundus Lenoris Pectoris. Při této vážné chorobě jsme byli nuceni přejít do útoku a s nemocí zatočit. A proto jsme zasedli k laminátovému stolu v McDonalds a dali si pořádně do nosu.

Tímto posíláme pozdravy do Galerie v Nových Butovicích a budeme se těšit u příštího výletu, napočtenou.

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou v životě dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!