TripTip.cz - Nejlepší tipy pro cestování po Česku

 
Pustevny, které vůbec nejsou pusté

Pustevny, které vůbec nejsou pusté

Letní cestování už se stává velkou tradicí v mém životě a vždycky se objeví nějaké úžasné duše, které to se mnou všechno absolvují!

Tentokrát jsem se sešel se známými z Moravy, kteří holdují cestování ještě více než já. Cíl byl tentokrát jasný, vyrazíme do Beskyd. A vezmeme si sebou tu nejlepší náladu. A to se nám taky povedlo.

Hned na začátek jsme se vydali z Olomouce vlakem až do Valašského Meziříčí. Cesta probíhala kupodivu bez problémů. Asi po půl hodině to všechno propuklo. Byl tady první úsměvný moment, který asi v životě nezapomenu. To kritické zjištění, že si kamarádka nevzala sebou tak důležitou věc, jako je toaletní papír. Šok! A teď ta představa, že by ji to chytlo přímo ve vlaku! Jen jsme hodili nepřítomné pohledy, že prostě ubrousky a jiné podobné věci nemáme! (smích) Asi jsme byli krutí, ale vidět ten pobledlý obličej byť je na pár minut, to stálo za to! Obrovská nenávist v přímém přenosu.

Naštěstí to tedy dopadlo dobře, bez újmy na zdraví všech spolucestujících to dopadlo skvěle! Ve Valašském Meziříčí jsme vystoupili a měli jsme dostatek času provést vše nutné. Pak už jen chvíli počkat na jedno přesednutí a už jsme jeli.

Zážitek byl taky na peronu, který rozděloval zdejší nádraží na dvě části. Z přední části odjížděl jeden vlak a z druhé části vlak druhý. A jak je známo, České dráhy označování vlaků zvládají jen na velkých nádražích a nastoupit tak, do špatného vlaku, to nebyl žádný problém. A nebyli jsme sami. Pohodlně jsme se usadili a sledovali místní obyvatelstvo, které se chystalo stejným směrem. Ten vzácný moment, když se nejkřehčí stvoření naší výpravy zeptalo na správný směr, k nezaplacení! Místní si nás prohlíželi s ještě větším zaujetím, než doposud. Ano vidláci přijeli do ještě většího Vidlákova. (smích).

Cesta místní lokálkou byla hezká, krajina krásně ubíhala a nám bylo jasné, že další zastávkou bude Rožnov pod Radhoštěm. S Pájou už jsme tady zažili dokonce prodloužený víkend a tak už nás to sem znovu netáhlo, ale polovička výpravy se vydala i do města a na Jurkovičovu rozhlednu. My jsme však pokračovali dál. Zanedlouho už jsme seděli v autě a směřovali přímo na Pustevny. Zastavili jsme si z druhé strany, abychom se mohli nechat vyvézt místní dvousedačkovou – ještě takovou klasickou lanovkou. A řeknu vám, byl to krásný zážitek, který si mě získal. Bylo to jiné, když porovnám svezení kabinkou na Sněžku, a pak svezení touto lanovkou, bylo to prostě úplně jiné a díky té zastaralé technice kouzelné.

A byli jsme nahoře. Dali jsme si občerstvení v místním podniku. Měli tady úžasnou kyselicu s chlebem a k tomu ještě lepší pivo Radegast. A protože jsme byli celkem skladní, celý stůl se nám zabrat nepodařilo, tak si k nám přisedli místní, kteří zrovna přicházeli ze sběru borůvek a dali se s námi do řeči. Hned jsme věděli, že jsou na naší vlně.

Po všech vlnách a houpačkách na lanovce, snězení kyselice a chlámání se nad vším možným už jsme jenom kráčeli po krásném prostředí, vyšli úžasné kamenité schody, a stáli najednou na vyhlídce, kde zůstanete prostě mlčky stát. Roztáhnete ruce a říkáte si, svět je prostě dokonalý! Jsou to krásy, které musíte vidět okem, na to žádná fotka nestačí! I když, jako vzpomínka slouží právě zmíněná fotografie nejlépe!

A ještě pár metrů a už jsme stáli u našeho věrného známého na zápraží! Tedy chci říct u sochy samotného Radhoště. Až na neuvěřitelné množství turistů, kteří nás odevšad míjeli, některé jsme i znali, tak to bylo skvělé. Nicméně vyfotit se s Radhoštěm bez lidí, se nám bohužel nepodařilo.

A jak šel ten den čas, tak byl najednou večer. Když je dobrá společnost a není nuda, tak všechny tyhle úžasné chvíle utíkají jednou tak rychleji. Ne-li dvakrát!

A cesta zpět? Tak tu už si nechám pro sebe… A jak už bývá zvykem i na tomto výletě vznikla spousta fotografií, některé lepší, některé horší. Je rozhodně nutné zachovat ty nejkrásnější vzpomínky.

Pro dnešek se s Vámi loučím a věřím tomu, že u dalšího putování budete s námi! A na závěr, jak je zvykem, něco málo z krásné přírody, o které jsem psal výše.

Velké poděkování patří Páje z Rožnova a samozřejmě klukům od Prostějova Márovi a Skobovi. Tak zase příští rok! Jak jsme si řekli!

Diskuse()

  1. David

    David

    autor článku

    V životě se řídím jednou úžasnou myšlenkou, a to, že kdo necestuje, jako kdyby nežil. A když k tomu ještě přidám myšlenku, která říká, že není čas, ztrácet čas, tak vás už asi nic nepřekvapí. Nebojte se změny! Třeba to budete právě vy, kdo začne díky našemu portálu cestovat, tedy žít!