Výlety

Pustevny, které vůbec nejsou pusté

Letní cestování už se stává velkou tradicí v mém životě a vždycky se objeví nějaké úžasné duše, které to se mnou všechno absolvují!

Tentokrát jsem se sešel se známými z Moravy, kteří holdují cestování ještě více než já. Cíl byl tentokrát jasný, vyrazíme do Beskyd. A vezmeme si sebou tu nejlepší náladu. A to se nám taky povedlo.

Hned na začátek jsme se vydali z Olomouce vlakem až do Valašského Meziříčí. Cesta probíhala kupodivu bez problémů. Asi po půl hodině to všechno propuklo. Byl tady první úsměvný moment, který asi v životě nezapomenu. To kritické zjištění, že si kamarádka nevzala sebou tak důležitou věc, jako je toaletní papír. Šok! A teď ta představa, že by ji to chytlo přímo ve vlaku! Jen jsme hodili nepřítomné pohledy, že prostě ubrousky a jiné podobné věci nemáme! (smích) Asi jsme byli krutí, ale vidět ten pobledlý obličej byť je na pár minut, to stálo za to! Obrovská nenávist v přímém přenosu.

Naštěstí to tedy dopadlo dobře, bez újmy na zdraví všech spolucestujících to dopadlo skvěle! Ve Valašském Meziříčí jsme vystoupili a měli jsme dostatek času provést vše nutné. Pak už jen chvíli počkat na jedno přesednutí a už jsme jeli.

Zážitek byl taky na peronu, který rozděloval zdejší nádraží na dvě části. Z přední části odjížděl jeden vlak a z druhé části vlak druhý. A jak je známo, České dráhy označování vlaků zvládají jen na velkých nádražích a nastoupit tak, do špatného vlaku, to nebyl žádný problém. A nebyli jsme sami. Pohodlně jsme se usadili a sledovali místní obyvatelstvo, které se chystalo stejným směrem. Ten vzácný moment, když se nejkřehčí stvoření naší výpravy zeptalo na správný směr, k nezaplacení! Místní si nás prohlíželi s ještě větším zaujetím, než doposud. Ano vidláci přijeli do ještě většího Vidlákova. (smích).

Cesta místní lokálkou byla hezká, krajina krásně ubíhala a nám bylo jasné, že další zastávkou bude Rožnov pod Radhoštěm. S Pájou už jsme tady zažili dokonce prodloužený víkend a tak už nás to sem znovu netáhlo, ale polovička výpravy se vydala i do města a na Jurkovičovu rozhlednu. My jsme však pokračovali dál. Zanedlouho už jsme seděli v autě a směřovali přímo na Pustevny. Zastavili jsme si z druhé strany, abychom se mohli nechat vyvézt místní dvousedačkovou – ještě takovou klasickou lanovkou. A řeknu vám, byl to krásný zážitek, který si mě získal. Bylo to jiné, když porovnám svezení kabinkou na Sněžku, a pak svezení touto lanovkou, bylo to prostě úplně jiné a díky té zastaralé technice kouzelné.

A byli jsme nahoře. Dali jsme si občerstvení v místním podniku. Měli tady úžasnou kyselicu s chlebem a k tomu ještě lepší pivo Radegast. A protože jsme byli celkem skladní, celý stůl se nám zabrat nepodařilo, tak si k nám přisedli místní, kteří zrovna přicházeli ze sběru borůvek a dali se s námi do řeči. Hned jsme věděli, že jsou na naší vlně.

Po všech vlnách a houpačkách na lanovce, snězení kyselice a chlámání se nad vším možným už jsme jenom kráčeli po krásném prostředí, vyšli úžasné kamenité schody, a stáli najednou na vyhlídce, kde zůstanete prostě mlčky stát. Roztáhnete ruce a říkáte si, svět je prostě dokonalý! Jsou to krásy, které musíte vidět okem, na to žádná fotka nestačí! I když, jako vzpomínka slouží právě zmíněná fotografie nejlépe!

A ještě pár metrů a už jsme stáli u našeho věrného známého na zápraží! Tedy chci říct u sochy samotného Radhoště. Až na neuvěřitelné množství turistů, kteří nás odevšad míjeli, některé jsme i znali, tak to bylo skvělé. Nicméně vyfotit se s Radhoštěm bez lidí, se nám bohužel nepodařilo.

A jak šel ten den čas, tak byl najednou večer. Když je dobrá společnost a není nuda, tak všechny tyhle úžasné chvíle utíkají jednou tak rychleji. Ne-li dvakrát!

A cesta zpět? Tak tu už si nechám pro sebe… A jak už bývá zvykem i na tomto výletě vznikla spousta fotografií, některé lepší, některé horší. Je rozhodně nutné zachovat ty nejkrásnější vzpomínky.

Pro dnešek se s Vámi loučím a věřím tomu, že u dalšího putování budete s námi! A na závěr, jak je zvykem, něco málo z krásné přírody, o které jsem psal výše.

Velké poděkování patří Páje z Rožnova a samozřejmě klukům od Prostějova Márovi a Skobovi. Tak zase příští rok! Jak jsme si řekli!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou v životě dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!