Výlety

Sněžka 2018 – Část 1. – jak jsme málem nepřežili

Pouhé tři hodiny spánku a šup na vlak! Tak začal jeden ze zběsilých závodů s časem! Vydejte se spolu s námi na nejvyšší vrchol v ČR!

Bylo to víc než jasné! Brzké vstávání jsme si dohodli, a cesty zpět už nebylo. Velmi brzo ráno zazvonil budík a ten šílený zvuk se nedal jen tak ignorovat. Zvuk budíku by vytáhl i mrtvého z hrobu, natož potom dva šílence do cestování! Lucka teda ještě chvíli protestovala, ale nakonec po dvojité dávce budíku usoudila, že radši vstane a vyrazíme na zběsilou jízdu republikou!

Nejrychlejší snídaně, ještě rychlejší skoro studená koupel a ještě s mokrými vlasy jsme vyráželi do víru města, které se za pár hodin mělo probouzet. My stihli vlak, vlak nám zase na oplátku dopřával takové vedro od puštěného topení, že sauna proti tomu byla procházka růžovým sadem!

Jízda do první přestupní stanice utíkala opravdu skvěle, chvílema ještě se zavřenýma očima, ale tak nějak dobře. Do té chvíle, než se objevila únava a zima z nevyspání! Ale i tohle jsme zvládli. Nikoho by už ani nenapadlo, že by se mělo cokoli pokazit nebo změnit. V Olomouci jsme si přesedli na druhý spoj z dnešního rána a vyráželi jsme vstříc novému zážitku až do Pardubic.

Spánek! Tak by se dala nazvat druhá etapa naší cesty. Do Pardubic to byla solidní chvilka jízdy, a ta se dala využít právě k odpočinku. Sluchátka do uší, a prostě užívat třeba jen tak mihotající se krajinu, kterou prostě miluju. Je to zvláštní, hlavní trasu z Ostravy do Prahy jsem jel už tolikrát, a pokaždé objevím na té trase něco nového. Nějaký detail, který mě prostě zaujme.

Nečekaný rozruch v našem kupé vyvolal postarší pár. Slušně vstoupili do kupé a začalo typické nevědomí! „A drahý, kam si sedneme, já bych ráda k oknu!“. „To nepůjde, tam je místenka.“. „Ale já bych si tam opravdu ráda sedla.“. To vás opravdu začnou brát lehce na nosítka. A co osud nechtěl, v České Třebové si pěkně přisedla mladá slečna přímo naproti staršímu pánovi. No pánovi se lehce začaly mlžit brýle, při pohledu na svou celoživotní lásku, která už prostě tak mladě nepůsobila, jsem ho asi i chápal, ale fakt je, že zrovna těmto starším lidem, bychom mohli zcela a úplně závidět, páč jak všichni víme, dnešní vztahy takovou sílu rozhodně nemají.

Takže po troše rozčarování nad touto „nezvladatelnou“ trojkou, se náš vlak dostával do stanice Pardubice, hlavní nádraží. Kromě perníku a mezinárodně známého dostihového klání „Velká pardubická“ je toto město samozřejmě krásné i svým zámkem, anebo opravdu překrásnou radnicí. Kdo viděl, ví, kdo ne, vyrazte tam! A stejně jako jsem zavzpomínal v poslední větě na Pardubice, tak stejně rychle utekl čas, který nám sloužil k přesunu na další spoj, který nám měl zajistit dostatečný časový náskok v Hradci Králové. Jenže, to by při nás muselo stát trochu štěstí.

Který blbec vymyslel to úžasně řazení vlaků za sebou? Postavit na stejnou kolej ve stejném směru dokonce dva stejné vlaky a přitom každý v jiný čas odjezdu! To se může asi opravdu stát jen v Pardubicích a nám!

No takže jsme si sedli, samozřejmě do vlaku, který odjížděl až za dalších 20 minut! Doteď je mi záhadou, kde byl ten vlak, který měl tak úžasně navazovat. Nejspíš úplně v …… pryč!

To nás přece nemohlo rozhodit! Ještě pořád jsme zůstávali klidní! Máme přece časovou rezervu! To by v tom byl šotek, aby se to nepodělalo do posledního puntíku! Krátká půlhodinka a už jsme dýchali čerstvý vzduch ranního Hradce Králové. Pěkně laděné a upravené prostředí před hlavním nádražím zase lákalo k posezení, než se přesuneme na poslední dnešní spoj. Lucie neodolala místnímu „výhernímu“ automatu na kávu. Nevím, jak to ta holka dělá, ale pokaždé, když hodí nějakou minci do automatu na kávu, vždy něco vyhraje. Tentokrát to byl velký „kafáč“ a nebezpečné víčko! Taky se vám stává, že chytnete ta víčka dvě, klidně i tři? Mě jo! Úplně běžně! Většinou je vyhodím, jenže tady nebyl poblíž koš, tak víčka putovala zpět k ostatním! Pohled žen, cestovatelek, které stály za mnou a celou tuto etudu pozorovaly, K NEZAPLACENÍ! Mimochodem, toto kafe bylo během odpočinku shozeno na zem a bylo fuč!

Energické dopoledne řeklo by se, teď už přece jen stačí sednout do autobusu a dojet do cíle! Přešli jsme na hradecký dopravní terminál, který svým vzhledem připomínal moderní letiště. Nicméně nemoderní horko a lavičky umístěné na přímém slunci, to všechnu tu nádheru sundalo úplně dolů. Lůca zaujala pozici „nechte mě dejchat“ a já bedlivě vyhlížel autobus.

Ještě než tento autobus přijede, dovolte mi, abych podotkl, že to byl spoj z Prahy, a ani ve snu by nikoho nenapadlo, že by mohl přijet narvaný k prasknutí. A ono světe div se, MOHL! Miluju děti, a nemám s nimi žádný problém, naopak jako strýc jsem se vždy osvědčil a naučil jsem svého synovce největší lumpárny, ale tohle? TO JAKO VÁŽNĚ? Chcete mi říct, že budeme stát v uličce autobusu až do Pece pod Sněžkou? Takže si napočítáme do deseti a prostě se do autobusu nasoukáme a vyrazíme.

U slova vyrazíme, bych se na chvíli pozastavil, protože to opravdu, při prvním sešlápnutí spojky a zařazení rychlosti, že si spíš vyrazíme zuby, než na výlet. A cesta začala utíkat! Byla před námi hodina a půl tlačení se na půlky ostatních spolucestujících. A to všechno doprovázelo neustálé vyrušování dětí, které jely do Janských lázní na školu v přírodě. Od této chvíle už jsme znali všechny současné moderní hry na mobilní telefony, dokonce jsme poznali i některé své přátelé v siluetách postaviček pohybujících se na mobilních telefonech. Do toho všeho nechyběl jeden svišťák, který doprovázel vše něčemu, co vypadalo, jako když si dělá někdo v horku dobře. No řeknu vám, zážitek….

A jak jsme vlastně dorazili a co nás čekalo v cíli? Přátelé, to vše se dočtete v druhém díle tohoto povídání! Věřte mi, že cestování je skutečně zážitek! A i když některé situace nebudete úplně chápat a třeba ani zvládat, pořád jste to vy, kdo někam jede a chce něco zažít! Takže co nevidět se těšte na pokračování!

Autor článku
David

V životě nikdy nezůstávejte dlouho stát. Život rozhodně není nuda! Naopak! Je to ta největší příležitost, jakou v životě dostáváme! Žijte dneškem! Cestujte!

Mohlo by vás zajímat!