Výlety

Sněžka 2018 – Část 2. – Všechno dobře dopadlo!

Když už jsme konečně dorazili do cíle, člověk se netěšil na nic jiného, než na čerstvý vzduch. Taky být takovou dobu v narvaném autobuse byl zážitek.

První bylo, si hned sednout a vymyslet co bude dál! Měli jsme jasno! Zůstáváme! Takže první kroky vedly k tomu, kde se ubytovat, jelikož jsem byla fakt unavená, tak jsem si neužívala ani tu krásu okolo.

První moment bylo odpočívat, hned po tom, co nám ukázali pokoj, jsme se rozhodli! Hotel Hvězda to bude naše, protože hvězdy musí bydlet jedině tady! Pokoj byl krásný, všechno ze dřeva, hned mi to hrálo do noty! Jo! Tady to bude fajn, po odpočinku jsme se rozhodli vyrazit prozkoumat okolí.

Prvně jsme si říkali, to chce prubnout místní obchod. Jenže ten nám během odpočívání zavřeli, a já snad poprvé v životě nejela s celým bytem a zvládla jsem to, protože jak už o mně všichni ví, já když někam jedu, tak se vyloženě stěhuji.

Teď už byl cíl víc než jasný, vrchol Sněžky! Vydali jsme se klidnou chůzí směrem k lanovce. Po cestě jsem pořád hledala, jestli neuvidím něco zajímavého k focení a vyhrál to motýl, ale uletěl mi! No nic, došli jsme k lanovce a už jsme plánovali, jak to uděláme. Cesta nahoru to vyhrála!

Na lanovce jsem měla premiéru, tak se přiznávám, že jsem měla chvíli blbý pocit, ale za chvíli už v klidu sedíme a povídáme si s příjemným párem, který seděl naproti nám, kdy jeho žena držela partu semnou, neboť taky jela poprvé. Když jsme stoupali směrem vzhůru kopečkama nahoru, měla jsem čím dál lepší pocit. Ta výška a ten výhled na to nikdy nezapomenu, ta krása kolem!

Vystupujeme! Už se nemůžu dočkat až uvidím ten úžasný výhled. V první moment si člověk řekne ty „vado“, tak tohle přesně chceš! Hned v ten moment chcete vidět úplně všechno a nevíte, kam dřív, ale úplně bohatě stačí stát a nic neříkat, užívat si přítomnost toho všeho krásného a famózního.

To první co mně napadlo, tady je život a tady je svoboda a jelikož sebou máte i úžasného parťáka, zážitek je o tolik lepší. Všechna ta cesta a to naše skoro umírání stálo za to.

Po několika pohledech a fotek okolí, jsme se vydali na malé občerstvení. Dali jsme si každý párek v rohlíku, ale pozor žádný rohlík – bageta, krásně křupavá. Jíst tohle jídlo na terase na špalku bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Větřík byl silný, tak se dalo posedět jen krátce.

Ještě se naposledy podívat kolem sebe a zbývalo jen vyrazit zpět do údolí. David si v tu chvíli prohlížel cestu, kudy se to vlastně vydáme a po chvíli už se šlo. Postupně se za námi Sněžka rýsovala v dálce. Upřímně vůbec se mi odsud nechtělo. Asi po 20 minutách nám došlo, že cesta bude další peklo, samé kameny. Chvíli to vypadalo nadějně, cesta a rovná! Po chvíli zase „kameně“ – „Neeeee, to je zlýýý sen!“. Přesto všechno jsme museli pokračovat směrem do údolí. Chvílemi jsme byli jak žáby, které si hopsaly z jednoho kamene na druhý! Hop a hop! Muselo zaznít: „Luci? Kameny! Tvé oblíbené!“. Kdo s námi putoval na Vysoký vodopád v Bělé, moc dobře tuší, o jakých kamenech je řeč!

Tentokrát jsme všechno zvládli bez sebemenšího úrazu, jen nohy z té nekonečné trasy plné kamenů bolely. Splnila jsem si i svůj cíl, objevil se překrásný motýl, kterého se povedlo po cestě zachytit a hlavně!!! NEULETĚL!

Úspěšně jsme sešli do údolí až na náš Hotel Hvězda. Cíl byl jasný, hotel, sprcha, a chvíli relax. Po tom, co se nám povedla zapnout i televizi jako kulisy, a v rytmu muziky jsme odpočívali. Nechyběla nejlepší hláška po sprše „Jako nový člověk!“. Byl večer, na horách, nechtěli jsme strávit tyto krásné chvíle na hotelu, a rozhodli jsme se, že vyrazíme ven – Pec pod Sněžkou je úžasné místo, které je večer na procházky jako dělané. A šlo se! Po menším toulání se venku, jsme se rozhodli dát si něco dobrého. Musím uznat, že podnik Andel Cafe Pizza, ve kterém jsme večer poseděli, rozhodně ví, co dělá! Polévka absolutně vymazlená, víno ještě lepší a obsluha, tak příjemná, i když trošku nuceně, ale to není na škodu. Po celém dnu bylo jasno…

Určitě se sem budeme vracet znovu, tentokrát v zimě. Tohle úžasné prostředí stojí za to, jak na prodloužený víkend, tak na menší dovolenou. Zůstávají ve mně úžasné pocity. Jako lidi jsme došli na večer zpátky na náš pokoj. Ještě předtím jsem se zastavila v místním bankomatu, kde jsem se opravdu vyděsila. Přece jen jsem na horách, a kolem je to samý hmyz! A přímo nade mnou se promenádoval pavouk, který tvořil pracně své sítě. Určitě chtěl znát můj PIN, proto se nade mnou pořád houpal! Zděšení a šok! No to ne!

Pak už jen šup po schodech do našeho podkrovního pokoje a to byl ten správný čas, zrelaxovat se, objevit zdejší krásnou starodávnou lucerničku, kterou jsme si zapálili. No a pak už jen ten dobrý spánek, který jak všichni víte, na horách vydá za obyčejný spánek, někde ve městě.

Ráno už na nás čekala snídaně, kde jsme si mohli vzít, na co jen bylo chuť. Od kávy, přes kakao, ovoce, zelenina, párky, vajíčka, prostě všechno na co si jen vzpomenete a úplně běžně doma snídáte. Dobře posilněni jsme se naposledy vrátili na pokoj. Rozloučili jsme se s tímto místem a slíbili si, že se sem skutečně znovu vrátíme. A naše cesta domů mohla po vrácení klíčů začít!

David nezapomněl na svůj oblíbený rituál, a pustil si při odjezdu do sluchátek skladbu na odjezd. A já už jen pozorovala krajinu a užívala si cestu domů. Trutnov, posezení na umělých gepardech, odjezd skrz krásnou přírodu Krkonoš, Hradec Králové, kde jsme rychle přesedali, abychom do Pardubic dojeli včas. A pak to milé překvapení na závěr, kdy s námi z ničeho nic, sama od sebe poklábosila starší paní, která v nás nejspíš viděla ještě dobré lidi! Neuvěřitelné zážitky, které jinde, než na cestách nezažijete!

A na závěr? ZDĚŠENÍ! Nastoupili jsme v Pardubicích do vlaku, a hádejte, co se stalo? Ano, stáli jsme celou cestu až do Olomouce. A jestli vás to uklidní, tak klimatizace prostě nefungovala. To už jsme opravdu nevydrželi a smíchem z vyčerpání jsme se vraceli domů. Šťastní a plni nových zážitků!

Tak to bychom měli… Milá Sněžko, děkujeme! A u dalšího výletu, napočtenou!

Autor článku
Lucie

Jsem energická mladá žena, která miluje dobré jídlo, cestování a zábavu. Řídím se životním mottem Není čas, ztrácet čas!

Mohlo by vás zajímat!